P. Filip M. Ant. Stajner
V Zahrádkách 1304
290 01 Poděbrady
V Poděbradech,
13. listopadu 2007
Carissime Pater, milý
spolubratře,
dovoluji si Vás srdečně pozdravit, a i když jsem již osmý
rok upoután na lůžko pro nemoc ALS, připojuji se ke společnému rozjímání o motu proprio SUMMORUM PONTIFICUM.
V čem se liší Římský misál Jana
XXIII. z roku
Svatý Otec Benedikt XVI.
píše, že to jsou dva užívané způsoby téhož ritu. Tedy oba misály mají podobnou
strukturu: vyznání vin, vstupní modlitbu, čtení z Písma svatého, obětování
chleba a vína, modlitbu nad dary, prefaci, mešní kánon, obřad svatého přijímání,
modlitbu po přijímání a Ite, missa est.
Proč však papež upozorňuje, že i mladí dnes, kteří ani
nemohli vyrůstat ve starší liturgické tradici, po ní touží? Domnívám se a z vlastní
zkušenosti vím, že někteří věřící oceňují hlubší smysl pro posvátnost, bázeň
Boží a úchvatnost liturgie, kterou více skýtá Misál Jana XXIII. Tento misál se
takřka shoduje s vydáním Římského misálu od roku
Papež
Pius V. v roce 1570 povolil i užívání ostatních ritů starších dvou set
let,
a to kvůli přibližně
dvousetletému šíření i nekatolických obřadů. Tak mohou existovat například
ambroziánský, mosarabský, dominikánský a jiné rity.
Svatý Otec v motu
proprio uvádí, že starší způsob slavení mše svaté byl vždy povolen, a i u
nás byli a jsou kněží, kteří ho nikdy neopustili. Po výzvě papeže Jana Pavla
II. v roce 1988 biskupové vyčleňovali kostely pro starší liturgii. Sám
jsem se
v zahraničí takové liturgie
účastnil a byl jsem svědkem toho, jak stovky převážně mladých lidí a rodin jakoby
žasly v posvátném mlčení nebo za zpěvu chorálu nad tajemstvím Poslední
večeře Páně, nad Pašijemi a nad tajemstvím Zmrtvýchvstání, přičemž kněz i laici
byli obráceni k oltáři z téže strany.
Ostatně soudím, že starobylá tradice, když všichni jsou
obráceni k Pánu stejným směrem, což původně platilo i o římských bazilikách,
kde jsou oltáře zdánlivě čelem k lidu, je smysluplnější než pohled knězi do tváře za stolem. Jde o
protestantskou praxi, která byla v Církvi zavedena v polovině šedesátých
let s dobrým úmyslem větší zrakové komunikace mezi knězem a věřícími. Tato
forma však nebyla nikdy povinná
a dnes nás papež vede k zamyšlení,
zda tajemství Eucharistie je vůbec vidět.
Před
patnácti lety světové katolické tiskové agentury uveřejnily slova kardinála
Ratzingera, že do roku 2000 se zřejmě třetina oltářů vrátí na původní místo.
Od 14. září mohou kněží téměř bez omezení sloužit mši
svatou podle Misálu z roku 1962, aniž by potřebovali jakýkoliv souhlas
ordináře. Přesto někteří kněží s ohledem na zmiňovanou způsobilost (idoneitas) mají obavy z nějaké
nové zkoušky z latiny. O tom se papež nikde nezmiňuje. Církev však vždy
dbala na to, aby kandidáti kněžství uměli alespoň misál a breviář číst
v latině s porozuměním, a prohlašuje obvykle ústy rektora semináře,
že kandidát je způsobilý ke svěcení na kněze, samozřejmě pro latinský ritus.
Nezpůsobilým pro obnovené slavení mše podle Misálu Jana
XXIII. bude asi kněz, který pro svůj pokročilý věk stěží pronese konsekrační
slova při koncelebraci .
Jsme
stále Církev latinského obřadu a i Druhý vatikánský koncil latinu nařizuje. Je
možno libovolně používat Římský misál z roku 1970 v latině, a latina Misálu
Pavla VI. je úplně stejná
jako latina Misálu Jana XXIII.
Ani zkouška z ritu se nevyžaduje, vždyť Svatý Otec
výslovně píše, že se nejedná o další ritus, ale jen o jinou formu téhož
římského ritu. Kněz najde všechno v rubrikách. Zkušení kněží rádi
poskytnou případnou pomoc.
V apoštolské exhortaci MYSTERIUM CARITATIS papež píše, že úlohou hlavního liturga diecéze
je chránit jednotu celebrace. Podle motu
proprio SUMMORUM PONTIFICUM není
jednota celebrace narušena dvojí formou římského ritu.
Svatý
Otec Benedikt XVI. má na zřeteli dvě věci.
Jednak jde o vnitřní usmíření
v Církvi s těmi přívrženci starší
liturgie, kteří nejsou pod jurisdikcí papeže. To se u nás týká asi tří
skupin bratrstva sv. Pia X.
Za druhé jde papeži o širší
zpřístupnění pokladů starší liturgie.
Domnívám se, že z praktického hlediska by bylo vhodné
1. Poučovat systematicky
laiky
a) že jsme katolická Církev latinského obřadu, i když od
roku 1970 máme Český misál a mohlo by se zdát, že jsme česká církev českého
obřadu;
b) že symboly, postoje a gesta i ve starší liturgii mají
veliký význam a možná ještě více disponují člověka k eucharistické víře a
úctě;
2. Pozvolna ve mši podle Misálu
Pavla VI. vkládat některé části v latinském jazyce, aby se alespoň poněkud
vyhovělo ustanovením Druhého vatikánského koncilu;
3. Sloužit mši svatou bez
účasti lidu podle Misálu Jana XXIII. a umožnit lidem, aby se jí o vlastní vůli
účastnili, jak to požaduje Svatý Otec. Leckde lze slavit ve všední dny mši
svatou bez účasti lidu a druhá mše svatá není nutná.
Misál
z roku 1962 i misálek pro lid se už vydává i u nás v dostatečném
množství.
Milý spolubratře, dovolil jsem si poukázat na některé
aspekty, co se týče slavení mše svaté po vydání motu proprio SUMMORUM PONTIFICUM. Prosím, přijměte mé rozjímání
shovívavě jako od kněze, kterému leží na srdci Pánova věc v duchu Panny
Marie.
Ve vzájemném mementu
P. Filip M. Ant. Stajner
P.S.: Budu vděčný za každou
Vaši odpověď.
Dále bych pro některé méně znalé rád uvedl, že lze sloužit i podle ritu II. Vatikánského koncilu a přitom latinsky, nebo při mši latinu a češtinu kombinovat (ne libovolně). Obliba latinských mší není totéž, co obliba tridentského ritu. Dále chci zdůraznit, že sám jsem nikdy na tridentské mši nebyl, ale nic proti ní nemám. Každopádně vím, že se mezi českými katolíky občas šíří nepravdy o jakýchsi "černokněžnících", kteří chtějí rozdělit církev. Rozdělit církev chtějí pouze ti, kteří odmítají jeden či druhý ritus uznat za pravdivý, správný a svatý, a takové lidi jsem osobně nepoznal, vím, že sice existují, ale je přímo povinností tridentských (nebo naopak farních) společenství těmto říci, že jsou v rozporu s učením církve.
Ja nadobudam presvedcenie, ze na signaloch sa usidlila banda zastaralych stredovekých sektarov a kacirov:)))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.